Žalozpěv nad zeleným hájkem

<<Zpět ke kultuře |  Stáhnout

Zelený háječku, ty, jenž jsi kořeny s chrámem osudu propojen,
proč nekveteš ve hvozdu, jenž zelení se skvěje?
Tvé větve jsou spojeny a těly jsi hnojen,
proč netepeš životem a slavík v Tobě nepěje?

Vzpomínky mrtvých mne tíží,
jež krvavou svatbu mi líčí.
Každou noc ještě než se rozední,
vypráví svůj příběh poslední.

Zde leží Hagar z rodu z rodu Havranů,
který připlul na vlnách moře.
On nejlepší ze všech šamanů
na Odinově velebném dvoře.
Přes prokletí úplňku a noční běs,
kmeni pomohl ač osud si nes.

Vznešený Zin tu pod mými kořeny hnije,
velký válečník a trpaslíků vůdce.
Mečem a zradou zemřel prudce,
s Wotanem teď roh medoviny pije.
Prokletým fextem hrdina byl,
byť pivní medicínu denně pil.

I písař Jaroslaw má tu hrob,
jež četl svitky ze strarých dob.
Přežít bylo jeho poslední přání,
žel před fextem ho nezachrání.
Tak odešel bez víry, rodem Šedý.
Leží tu zpopelněn, leží tu bledý.

Tam daleko, kde potom proudí,
dva mladí hobiti hledají Śedé.
Snad najdou je, snad nezabloudí,
tam na břehu řeky Bělé.



sepsal Tonda Hrdonožka
<<Zpět ke kultuře |  Stáhnout