Řád 2004 - Karmínoví orli

<<Zpět ke kultuře | Stáhnout recenzi

Tak konečně náš druhý řád.Tentokrát nás bylo stejně jako minule. Ale v jinym složení. Byl sem tam já:-), Michal A Tomáš. Tentokrát bohužel nebyla žádná sekta D ani sme se nestali upíry, ale určili jsme si sami guest, který jsme pak v průběhu řádu plnili. Tentokrát píšu recenzi o něco pozdějc takže to bude stručnější. Tak tedy konečně k našemu guestu... Naším úkolem bylo najít ve spálené zemi lebku liche Blantmana a pak se v temném rituálu změnit taky v lichy... Lebku jsme však hledali dlouho. Hledali jsme všudše na zemi, ve vodě, v bažinách i ve dračích slujích... To že je lebka ukryta ve spálené zemi jsme začali tušit až když nám nezbývalo jiné místo na hledání. Dva z nás se tedy odhodlali a vkročili do spálené země... Hned po pár krocích se svalili na zem a začali se svíjet ve strašných křečích. Věděli jsme že kdyby se je někdo z nás pokusil zachránit skončil by jako oni... Po pár minutáchse z nich stali nemrtví a odklopítali do nitra spálené země. Nezbylo nám než čekat prošli jsme pár dolů a sebrali jejich těžbu, abysme mohli rozšířit naše město zvané Necropole. Když nás opět kroky zavedli ke spálené zemicestu nám zastoupili 4 nemrtví chvíli nám to trvalo než jsme přez shnilé maso poznali neše dva druhy... Ale měli jsme štěstí našli lebku a dali nám jí. A s ní i několik drahokamů, které byli v jeskyni s lebkou. Konečně jsme mohli vykonat rituál. Počkali jsme až se setmí a pak jsme začli. Náš velekněz začal zaříkávat a my jsme cítili jak se jeden po druhém začínáme přeměňovat. Když v každém rohu pentageramu vzplanula svíce bylo vše hotovo. Byli jsme to pořád my ale silnější a navíc nesmrtelní.... Ale nesmrtelnost má i svoje nevýhody... Všechno začalo další den kdy jsme chtěli zabít několik poutníků vysát jim jejich duše a okrást je... Všechno by se nám dařilo nebýt toho že jednou padla moje kosa na kámen:-). Hned ráno jsme potkali další poutnici. Chvíli jsme si s ní povídali, ale to přestane po chvíli bavit a tak jsme jídostali do agonie... Odtáhli jsme jí do naší kaple a chtěli jí obětovat. Ale co to ani naše obětní dýka na jejím těle nezpůsobila žádná zranění a svezla se po kůži jako po kamenu. Ač neradi museli jsme použít své zvláštní schopnosti a zbylý život z ní vysát. Pak nás čekalo další překvapení... Když už v sobě neměla ani kapku života vstala jako fénix z popela a utekla z naší kaple... Od té chvíle se nám nic nedařilo. Začali se na nás pořádat lovy a když jsme se ukázali mimo spálenou zem hned za námi běžěla polovina města. Mohli jsme teď těžit jen z dolů ve spálené zemi, protože od jinde jsme se dlouho neudrželi. Také spojenců se nám jaksi nedostávalo bylo to jako by v celym blbym Feldaru nebyl nikdo temnej kromě nas:-) . Několik přátel zla však zůstalo (nechci jmenovat bude přece příští rok zas:-)). Nikdo zatím neodhalil podstatu naší nesmrtelnosti a tak jsme přes mnoho bojů přežili až do konce.... Nashle příště ps: příště zlo zvítězííííí:-)

<<Zpět ke kultuře | Stáhnout recenzi