Řád 2003 - Louda: Těžký život Justice

"Vyrůstal jsem v rodině justičního strážce a už od mala jsem také chtěl být justičním strážcem. Dostal jsem se na školu pro justiční strážce a po udělání zkoušek na justičního strážce jsem se stal justičním strážcem. Dodnes jsem justičním strážcem a až budu mít syna..." Pokud to ještě není jasné, nabízíme vám vyprávění z Řádu 2003 očima justičního strážce.

DEN 0

Hledaje práci dorazil jsem až do země Feldarské. Tam jsem konečně nalezl to, co jsem hledal - soudce Maugius shání schopné muže pro práci v Justiční stráži! Neváhal jsem ani chvíli. Hned první den služby jsme měli pozdvižení. Z daleké Hadí říše dorazila výprava podivných stvoření, nazývajících se skuruti, v čele s vyslancem. Eskortovali jsme je k trollu veleknězi Hačovi. Po odevzdání darů, se začalo jednat. Moc jsem tomu nerozuměl, vyrůstal jsem na venkově, ale pochytil jsem to, že skuruti jsou hosty na hradu jakési Valeriky, která nemá s Hačem zrovna ty nejlepší vztahy.

DEN 1

Ráno si nás kapitán Rothas nechal nastoupit. Celkem nás bylo 10 což není špatný počet. Cítil jsem se hrdě že jsem členem udržovatelů zákona. Dozvěděli jsme se své povinnosti, do nichž kromě chytání zloduchů patřilo i vybírání daní z hlavy pro Hače. Pak jsme si prohlédli naší soudní budovu, na níž mě zarazilo, že nemá střechu. Vyrazili jsme do kraje hledat doly a nakonec po dohodě s jednou důlmistryní jsme se stali majiteli jednoho zlatého. Následovala mše Osudu, na níž se novým knězem stal matrikář Orbit. Po mši jsme dostali hlášku od našeho mága Corvuse. Na Čumáku (magická univerzita) se prý nalézají spisky pojednávající o nekromancii. Soudce nám dal oficiální povolení k prohledání a my šli na to. V univerzitě jsme se nesetkali zrovna s pochopením, natožpak s podporou. Pokusili jsme se něco najít, ale v záplavě knih jsme neměli moc šancí. Omluvili jsme se, ale stín podezření v nás zůstal. Na zpáteční cestě se Rothasovi znelíbili odcházející členové ochranky. Arogantní kecy jejich velitele v zelený plachtě jsme nakonec nepotrestali, ale chybělo málo a tekla by krev. Po vyřízení dalších pár věcí jsme se vrátili k soudu. Už zdálky jsme viděli jak k nám běží soudce, jemuž z ramene teče krev. Rychle jsme ho ošetřili a zjistili že náš starý známy arogantní zelenáč a jeho banda soudce napadli. To už ale přehnali. Začal lov... Několikrát jsme je zahlédli, ale byli rychlí a měli náskok. Nakonec jsme zelenáče dostihli a několika ranami srazili k zemi. Odváděli jsme ho k soudu a cestou jsme potkali dva jeho kumpány, kteří se nám vrhli k nohám, prosili o odpuštění a slíbili že budou svědčit. U soudu jsme obžalovaného zasypali tolika svědectvími, že se nemohl bránit a jeho smrt byla jasná. V tu chvíli se však ukázalo, že je pod vlivem jakéhosi kouzla. Nastala půlhodinová avantýra, kdy jsme běhali tam a zpět a sháněli někoho, kdo by poznal co je to za kouzlo. Nakonec nikdo nic nezjistil a tak jsme ho před Čumákem pověsili, další dva pachatelé byli propuštěni. Někdy se divím jak je soudce milosrdný. Dále během dne byly další případy, při nichž jsme chytili čtvrtého pachatele útoku a dále jakéhosi upíra, kterého jsme nestihli ani odsoudit protože padl kouzlem. Ke konci dne se nám doneslo několik svědectví, že skuruti zabíjí lidi. Když se počet zabitých vyšplhal na 5, sebrali jsme celou stráž a společně s hromadou dalších lidí jsme se vydali na jejich území. Po skurutech ale jako by se zem slehla. Odložili jsme náš lov na zítra. Ve vybírání daní jsme moc úspěšní nebyli, ale velekněz nás pochválil i za to málo, co jsme přinesli.

DEN 2

Další den ráno jsme již nenastoupili s takovým nadšením jako předešlého dne - hubený žold, těžká práce a naše všeobecná neoblíbenost si vybírají daň. Přes noc se také rozšířil hvozd a zasáhl náš zlatý důl, u jehož vchodu se objevila zraňující trnová bariéra. Podařilo se nám ale uzavřít dohodu s druidy, kteří v hvozdu vládli, zaručující jim oplátkou za pacifikaci křoví čtvrtinu výdělku. Samolibé chování jejich zástupců se nám pranic nelíbilo. Vědomi si dluhu z večera, vyrazili jsme na skuruty. Po černejch hubách ale opět ani vidu, ani slechu. V této době nás zastihla žena z veleknězovy gardy zvaná Garha, která nám sdělila, že Hač vznáší na druidy obvinění z nelegálního rozšiřování nemovitého majetku. I vydali jsme se hledat Stonehenge, centrum druidí moci. Tam se nám postavil veledruid Silp a pár dalších pampeliškožroutů. Kapitán Rothas mu sdělil obvinění, když tu se zdola ozval řev. Skuruti. Dohodli jsme se s druidy na příměří a připravili na ty bestie malé překvapení. Zatímco dva naši před nimi utíkali a zavedli je nahoru, ostatní leželi na cestě připravení. Skuruti se blížili. Už jsem cítil ostrý pach jejich nemytých těl a slyšel jejich řev. Vyskočili jsme z úkrytů, zařvali a vrhli se na ně. Byli na chvíli zmatení, pak však formují řadu a čelí nám. Polovina mých kamarádů přichází o zbraně jakýmsi kouzlem a na mě se řítí obří černá příšera s obrovským mečem. První ránu vykryji, ale druhá mi otevírá velkou ránu do břicha. Opětuji úder a on o kus ustoupí, pak se však vrhá zpět a já padám pod přívalem úderů.....zpoza víček vidím smrt a útěk svých spolubojovníků.....zezdola přichází několik rytířů, jen aby čelili stejnému osudu jako my....kapitán Rothas opět vstává, ale to není možné, jasně vidím jeho vnitřnosti.....další vstávají......studená ruka na mé hlavě ....černé prázdno zaplňuje mou duši....také vstávám a zvedám meč na pozdrav mé paní. Scházíme do údolí a v prázdných lebkách nám buší jediný úkol - zabíjet vše živé! Prvního potkáme jakéhosi trpaslíka, ten blázen se nám pokusil čelit. Brzy padl pod našimi údery. Jdeme dál a vidíme spoustu lidí. Hlad. Útočí na nás. Necítím bolest. Jen klid, když se rozpadám na prach. Stopy mého bratra vedou do tohoto města. Zjistil jsem, že se přidal k Justiční stráži, a tak kontaktuju soudce Maugia a také se nechávám najmout. Potřebují každého muže, protože polovina z nich padla v boji se skuruty. Mezi nimi prý i můj bratr. Přísahám pomstu! Cože? Já a kapitán? O tom jsem nikdy nepřemýšlel, ale nakonec jsem přijal. Plním své denní povinnosti, ale v hlavě mám jen smrt svého bratra. Při vybírání dolu jsme zaslechli skuruty. V tak malém počtu jsme neměli šanci, tak jsme se schovali a doufali, že si nás nevšimnou. Nevšimli. Při cestě zpátky na nás ovšem čekali. Začali jsme utíkat. Jeden padl. Dva utekli do lesa. Zbyl jsem jen já, Radagast a soudce Maugius. Z druhé strany přišla Garda a po našem varování, jsme se je rozhodli obejít. Skuruti se vrátili. Leželi jsme v křoví a čekali až odejdou. V tu chvíli jsem se v duchu smál, nebo možná plakal. 3 nejmocnější muži ve Feldaru, část Gardy a Justice se válí v křoví a cizí vrazi se svobodně procházejí po zemi. Když konečně odešli, shromáždili jsme celkem dost lidí u Čumáku. Padlo rozhodnutí konečně něco dělat. Nekonečné debaty nám však rozhodně nepomohly. Nakonec skuruti přišli za námi. U zdí univerzity nastal boj. Já hned první ranou přišel o zbraň, ale od mrtvoly gardisty jsem sehnal 2 tesáky a bojoval dále. Jenže s těmito zbraněmi nemám zkušenost a tak jsem po vzájemné výměně pár úderů padl. Probudil jsem se o něco později. Nade mnou se skláněla sličná medička a něco mi obvazovala. Všude okolo se váleli ranění. Lidé však nebyli skleslí, naopak plní vzteku. Takhle to dál nejde! Mágové kouzlili, alchymisté vzývali, válečníci brousili zbraně. S lidem Feldaru se nedá jen tak zamést! K branám univerzity přiběhli lidé, že skuruti pálí město. Vyrazili jsme. Do města jsme vtrhli jako vřící vlna. Plenitelé prchli. Vydali jsme se do kopců vybrat všechny doly a pak jsme zjistili, že jsou opět ve městě! Rozdělili jsme se na 2 skupiny a uzavřeli je. Mágové je oslabili a my je pak ze dvou stran rozdrtili jako hmyz. Konečně měl bratr klid.

Den 3

Jen jsem se doslechl o strašlivé bitvě, která proběhla daleko od nás. Komusi se podařilo otevřít portál vedoucí do Hadí říše a strašlivé černé armády se vrhli na Feldar. Obří žoldácká armáda se jim postavila do cesty. Několikrát vyhrála, ale celkový postup skurutího vojska nezastavila. To táhlo krajem, cestou pálilo, ničilo a plenilo. Vše se zdálo marné, když v tom konečně zasáhli bohové Feldaru a odpojili portál. Vojsko padlo mrtvé. Ještě ale nebyl konec. V kraji se stále pohybovaly zbytky skurutů a také jsme museli zatknout Valeriku, která způsobila příchod této nákazy do našich krajů. Jednou jsme ji měli skoro v ruce, avšak prchla do hvozdu a druid, který ji provázel, nás proměnil v kámen. Tím se stal další osobou na našem seznamu. V kraji se také objevil lapka, údajný šlechtic, Orki z Locksley, beroucí bohatým a chudým taky. Pátrání po něm se nám nevedlo, nacházeli jsme jen jeho oběti. Potkali jsme také skupinu veselých bardů, hrajících skvělou hudbu, na kterou jsme si rádi zatančili. Podivná bytost nakazila jednoho našeho kolegu vzteklinou, a ten se následně musel podrobit Rumové terapii. Nakonec jsme ale Havraní vršek, sídlo Valeriky, objevili. Na naše výzvy k otevření hradu nám ale odpověděl jen drzý hlas. Štěstí, že ten den jsem se naučil v aréně dobývat hrady. Těžko na cvičišti, ještě hůř na bojišti - při vyrážení brány jsem byl postřelen a zasypán kameny. Nakonec jsme ale bránu vyrazili a vtrhli dovnitř ... jen abychom hrad našli prázdný a tichý. Velekněz hrad zabral, sebral kořist a vysvětil místní kapli ve jménu Osudu. Tak to chodí pořád, justiční stráž něco oddře a Garda slízne smetanu. život je pes. Při další pochůzce jsme objevili Sodíka, podezřelého to muže, zapleteného do mnoha zločinů. Nadávajíc se nám vzdal, což nás zmátlo, byli jsme zvyklí na odpor. Tak nás vyvedl z míry, že jsme ho ani neprohledali. Pak začal soud. Jako žalobce byla Garha z gardy, obvinění bylo mnoho. Ovšem i přesto že Sodík měl na sobě amulet pravdy, nic jsme mu nemohli dokázat. Nakonec se však ukázalo že je nekromant a vyvolal několik nemrtvých. Byl mu dán prostor pro obhajobu. Síní zaduněly tři výbuchy, bomby které měl u sebe nadělaly strašlivou spoušť. Nevěřícně jsem zíral na štěpinu v mém břiše a pahýl ruky. Všude okolo se váleli umírající, jedině Tanus a Garha vypadali celkem v pořádku díky elementálům, kteří je chránili.....krev se mi valí do očí....příšerná bolest ve střevech.....někdo přichází a kouzlem oživuje soudce.....Kamila oživuje Orbita.....zavlnil se vzduch a objevil se mistr léčitel Edrik.....pozdě, příliš pozdě. Hej, bratře! Jdu za tebou...

Den 4 a poslední.

Všude pobíhá spousta lidí a něco dělají. Já jsem v městě poprvé, jen nakoupím tu látku, co máma chtěla a pojedu domů. Zejtra musíme sklidit brambory. Cože? Jakej Stín? Ne pane, žádnej Stín sem tady neviděl. Chm, chm nějakej blázen, kde by se vzal uprostřed náměstí stín. Jééé, jééé hele, co to dělá? Něco říká a strašně při tom mává rukama. Ti měšťani jsou fakt blázni... Zapsal Louda, voják a kapitán Justiční stráže a jeho bratři


<<Zpět ke kultuře | Stáhnout recenzi